Navigace

Obsah

Přírodovědné okénko  9/9.4.2020

Podivuhodní parazité

Cizopasníci umí změnit chování svého hostitele tak, aby bylo co nejvýhodnější pro ně samé. Larvy motolice podivné žijí v těle drobného plže jantarky obecné. Dalším hostitelem je zpěvný pták. Jak se ale larva přemístí? Larvy se ukrývají ve vaku, který zasahuje až do tykadel jantarky – ta jsou potom výrazně zvětšená, zelenohnědě pruhovaná a pulsující. Vypadají prostě jako zmítající se chutná housenka, která láká k sezobnutí. Navíc jantarky napadené motolicí mění i své chování, lezou výše po rostlinách, pohybují se více na světle, tím znovu zvyšují pravděpodobnost sežrání. Po sezobnutí žije motolice ve střevě ptáka, vytvoří vajíčka, která se dostanou ven s trusem, z kterého se nakazí nové jantarky.  Na prvním obrázku je zdravá jantarka, na druhém jantarka napadená motolicí, na třetím motolice vypreparované z tykadel. A tady se podívejte na video.

jantarka obecnájantarka napadená motolicí

motolice z tykadel

Dalším příkladem může být parazitický červ strunovec. Dospělí strunovci žijí ve vodě, kde se rozmnožují a kladou vajíčka. Posledním hostitelem larev je ale suchozemský hmyz, třeba cvrček nebo kobylka. Na takovém cvrčkovi vůbec nepoznáte, že má tělo plné vetřelců, kteří jej zevnitř požírají. Když dokončí vývoj, ovládnou cvrčkovu nervovou soustavu, takže ten najde nejbližší vodu, do které skočí a utopí se. Jakmile je ve vodě, vylezou z něj dospělí strunovci připravení k rozmnožování. Pusťte si názorné video, ale pozor, je to trošku horor,

stunovec

Zdroje:

https://www.prirodovedci.cz/biolog/clanky/sezobni-housenku-nakaz-se-cervem

http://www.osel.cz/1509-kobylky-loutkami-v-rukou-parazitu.html

https://plus.rozhlas.cz/uteky-z-bricha-6647720

Obrázky:

https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/17/Succinea_putris_2.jpg

https://www.natur.cuni.cz/fakulta/aktuality/archiv-2015-a-starsi/Leucochloridiummacrostomum.jpg/image_view_fullscreen

https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Photo_de_3_Leucochloridium_Paradoxum.jpg

 

Přírodovědné okénko  8/6.4.2020

Aneb: než se zima definitivně rozloučí

Vypadá to, že už je jaro opravdu tady. Sluníčko svítí, kytky kvetou, odpoledne se dá venku pobývat v tričku. Jsou ale místa, kde mráz ještě vládne a vytváří fantastické ledové kreace:

ledový hřibhorní pohled

Kde se ten ledový hříbek vzal? Odpověď je na druhé fotce. Jenom musíte ten kus ledu u břehu potůčku otočit vzhůru nohama. Předpokládám, že odpolední sluníčko led rozpouštělo, voda kapala dolů a později opět zamrzala.

Na dalších obrázcích vidíte, co dokáže mráz v kombinaci s tekoucí vodou:

ledled 5

Poslední dvě fotky již nejsou z letošního jara, ale z prosince 2013. Tehdy během noci zamrzly do čistého ledu bublinky unikající z bahna na dně rybníčku.

bublinky v ledubublinky zblízka

A na závěr opět kvízová otázka:

Na stole stojí sklenice plná přesně po okraj. Ve sklenici je voda a v ní čtyři velké kostky ledu. Co se stane, až všechen led roztaje?

a) voda ze sklenice přeteče

b) sklenice bude stále plná po okraj

c) hladina vody ve sklenici klesne pod okraj

d) sklenice praskne

Písmenko správné odpovědi a vysvětlění, proč tomu tak bude, zasílejte do 10.4. 2020 na e-mail: eva.pozarova@skolarevnicov.cz

 

Přírodovědné okénko  7/4.4.2020

Nejprve opět vyhlášení výsledků soutěže, a to z okénka č. 3. Vaším úkolem bylo poznat, která svlečka je ze slepýše a vysvětlit, proč tomu tak je. Správnou odpověď i s vysvětlením poslali opět Barča s Pepou: Slepýš křehký patří mezi beznohé ještěrky. Ještěři svlékají kůži po částech a odlamují ocas. Obrázek vpravo. Tím se stávají vítězi, gratuluji.

Že je jaro v plném rozpuku poznáte podle rozvíjejících se pupenů. Pupeny jsou vlastně základy nových orgánů  -  stonků, listů či květů. Pupeny můžeme třídit do skupin podle různých hledisek: podle vzájemného postavení, podle umístění na stonku, podle toho jak jsou kryty. Podle funkce rozlišujeme např. pupeny listové, květní nebo kombinované - ty obsahují základy listů i květů. Pupeny jsou pro rostliny v našem podnebném pásu velmi důležité. Chrání totiž přes zimu dělivá pletiva, bez kterých by na jaře rostlina nemohla pokračovat v růstu. Proto bývají pupeny často kryty šupinami listového původu. Některé pupeny jsou kvůli lepší ochraně chlupaté nebo pokryté lepkavými sekrety. Na následujících fotkách uvidíte srovnání toho, jak vypadají pupeny uprostřed zimy a na jaře. Druh stromu a datum fotografování se objeví po umístění šipky kurzoru na fotku.

pupeny ořešáku 29.12. 2019pupen jírovce 29.12. 2019smíšení pupeny šeříku 19.3. 2020pupen jírovce 4.4. 2020

 

Přírodovědné okénko  6/3.4.2020

rak poustevníkZnáte ráčky poustevníčky?

Pod souhrnným názvem raci poustevníci, někdy též krabi poustevníci se skrývá asi 500 různých druhů desetinohých korýšů. Přední část těla mají krytou tvrdým krunýřem. Zadeček je ale podlouhlý a měkký, a tudíž i velmi zranitelný. Proto poustevníčci používají na jeho ochranu pevnou schránku jiných druhů, nejčastěji ulitu nějakého mořského plže. Když poustevníček povyroste natolik, že je mu současná ulita malá, musí najít novou a přestěhovat se. Jenže volné schránky jsou nedostatkové zboží. A najít takovou, která bude mít tu správnou velikost, není žádná legrace. U některých druhů bylo popsáno zajímavé chování: když ráček hledající novou ulitu nějakou najde, tak si zkontroluje jak mu padne. Pokud je příliš velká, zůstane sedět poblíž a čeká, až si ulity všimnou i jiní ráčci. To může trvat třeba i půl dne. Každý další příchozí poustevníček se poměří s ostatními a ráčci se řadí za sebou od největšího po nejmenšího. Když konečně dorazí poustevníček správné velikosti, nastane řetězová reakce. Největší ráček opustí svou ulitu a vleze do nové, do jeho ulity se nastěhuje druhý v řadě, do jeho ulity vleze třetí a takhle se všichni posunou a pořídí si novou schránku. A místo velké prázdné mušle zůstane na písku ležet ulita z nejmenšího poustevníčka.

tady se podívejte, jak taková hromadná výměna vypadá. Pusťte si zvuk. Ve videu slyšíte hlas Davida Attenborougha, který je již přes 60 let spjat s popularizací přírodních krás celého světa v přírodovědných dokumentech BBC  (a je mu dobře rozumět :-) )

Ještě pár dalších zajímavostí: v souvislosti s hromaděním odpadků na plážích jsou poslední dobou pozorováni poustevníčci, kteří svůj zadeček chrání libovolným tuhým kusem odpadu – plechovkou, plastovým víčkem, skleněnou lahví. Dokonce byl nafilmován ráček, který používal plastovou hlavu z vyhozené panenky (ten vypadal až hororově).

Tady v akváriu nabídli rakům skleněné kopie ulit, takže na videu uvidíte, jak poustevníček zakroutí zadeček a zachytává se středního sloupku v ulitě.

Jedna japonská umělkyně vyrábí pro poustevníčky na 3D tiskárně plastové ulity ozdobené světovými pamětihodnostmi.

Kdybyste si chtěli o poustevníčcích něco najít, jděte na Wikipedii v angličtině, heslo: hermit crab.

Inspirací pro tento článek byl příspěvek Mišky Vávrové z facebookové skupiny Přírodovědný kvíz: https://www.facebook.com/groups/662709234478155/

Zdroj obrázku: https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=385532

 

Přírodovědné okénko  5/2.4.2020

Aneb: ještě jednou mučenka. Dneska je v módě uklidňovat si nervy vybarvováním mandal. Já tu pro vás obrázek jedné mám.  Líbí se vám?

květní diagram

obrázek zapůjčen z bakalářské práce jednoho kolegy přirodopisce: http://kvetnidiagram.8u.cz/bp.pdf

Na obrázku je květní diagram mučenky. Květní diagram je vlastně zjednodušené grafické znázornění květu při pohledu z vrchu nebo v příčném řezu. Každé části květu odpovídá určitá značka. Když začneme odprostřed květu, vidíme: pestík s trojklanou bliznou (samičí část květu), pět tyčinek v kruhu (samčí část květu), pakorunku z dvou řad neplodných tyčinek, deset korunních lístků ve dvou kruzích a tři kališní lístky. Pokud by vám to nesedělo s popisem mučenky jedlé, je to proto, že diagram patří jinému druhu mučenky a to Passiflora vitifolia . Passiflora vitifolia

A proč je důležité znát stavbu květu? Stavba květu je zásadní určovací znak pro třídění krytosemenných rostlin do čeledí.

 

 

 

https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Smithsoniangardens3.jpg

 

 

Přírodovědné okénko  4/1.4.2020

Výsledky soutěže z 2. přírodovědného okénka. Na obrázcích byl plod mučenky jedlé, známý  pod názvem marakuja. Přišly tři správné odpovědi, nejrychlejší byl Kuba K. (7.ročník) a stává se tak historicky prvním vítězem soutěží v přírodovědném okénku.  Gratuluji. Dalšími úspěšnými řešiteli byli Míra K. taktéž ze sedmičky a sourozenecká dvojice Barča a Pepa. Drobné ceny budou k vyzvednutí po návratu do školy.

 

Mučenka jedlá (Passiflora edulis)

mučenkaJe víceletá stálezelená popínavá rostlina (neboli liána) dosahující délky až 15 metrů, k podkladu se přichytává spirálovitými nevětvenými úponky. Listy jsou střídavé, řapíkaté, čepel listu je třílaločná s prostředním lalokem nejdelším. Listy jsou sytě tmavě zelené, kožovité, lesklé, s rozměry cca 14 x 18 cm. Květy vyrůstají jednotlivě z paždí listů, mají 5 až 9 cm v průměru. Kalich i koruna jsou pětičetné (jejich počet je v násobcích pěti). Nad korunou se vyskytuje pakorunka složená ze dvou řad nitkovitých, fialových až bílých neplodných tyčinek. Ve středu květu je sloupek s pěti tyčinkami a trojklanou bliznou. Květy se otevírají většinou pouze na jeden den. Ve své domovině kvete a plodí celoročně.  Pochází z Jižní Ameriky. V dnešní době se pěstuje v tropech a subtropech celého světa, V našich podmínkách je možné pěstovat mučenku pouze jako pokojovou rostlinu. Při pěstování vyžaduje teplo, vlhko, dostatek vody a světlo. 

Zajímavý je původ jejího názvu. V angličtině se plod mučenky nazývá passion fruit,KVĚT což by se dalo přeložit jako pašijové ovoce. Pašije (z latiny passiones = utrpení) je biblické vyprávění o velikonočním utrpení Ježíše Krista. Co má tedy náboženství společného s touto rostlinou?  Misionáři působící v Brazílii viděli v květech mučenky symbol umučení Krista. Okvětní lístky jim připomínaly apoštoly, pět prašníků upomínalo na pět ran Kristových, pakorunka uprostřed květu pro ně symbolizovala trnovou korunu, trojklaná blizna tři hřeby, kterými byl Kristus ukřižován. Proto latinský název Passiflora neboli květ utrpení, z kterého vychází i české jméno mučenka. 

Zdroje:

https://botany.cz/cs/passiflora-edulis/

https://zena-in.cz/clanek/mucenka-jedla-alias-marakuja-jak-mit-exoticke-kvety-a-plody-u-vas-v-obyvaku

https://fresh.iprima.cz/jak-na-to/mucenka-jedla

Obrázky:

https://www.osiva-semena.cz/mucenka/63-mucenka-jedla-semena-5-ks.html

https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Passiflora_edulis_forma_flavicarpa.jpg#/media/File:Passiflora_edulis_forma_flavicarpa.jpg

 

Přírodovědné okénko 5/31.3.2020

Sedlo od LiběšicDnes ráno zase ležel všude sníh. A to mi připomnělo jedno (nebo vlastně hodně moc) zvláštních zvířátek, které jsem fotila a natáčela letos v únoru při našem tradičním zimním výstupu na kopce Českého středohoří, tentokrát vrch Sedlo. Na prvním obrázku je pohled na Sedlo od nádraží v Liběšicích – sluníčko, teplíčko, paráda. Ale vidíte ten mrak na vrcholu? Nahoře si člověk připadal jak v jiném světě. Podívejte se na druhý obrázek. Nadmořská výška, tvar kopce, silný vítr – to jsou vnější faktory, které na vrcholu vytvořily naprosto odlišné mikroklimacestou na vrchol

Přes protáhlý vrchol vede napříč zasněžená cesta s hlubokými stopami po předchozích poutnících. Ale co je to tu všude rozsypané? Abychom to zjistili, musíme podívat hodně, hodně zblízka. Při dostatečném přiblížení najednou zjistíme, že ty malé čárky mají tykadla a nožičky a navíc skáčou. Abyste si dovedli představit množství přítomných jedinců: na třetím obrázku je vidět pouze okraj lidské stopy. A tyto droboučké potvůrky, kterým se někdy říká sněžné blechy, se vyskytovaly v pásu tak sto metrů dlouhém a dva metry širokém.  

chvostoskoci

 

 

zvětšeno

 

 

 

 

 

To co vidíte, jsou chvostoskoci (Collembola) zástupci nadtřídy šestinozí, kam spolu s nimi patří také hmyz. Jsou to drobní bezobratlí, kteří žijí v půdě z rozkládajících se zbytků. Pod zadečkem mají útvar, kterému se říká furca (vidlička). Vidlička pracuje jako pružinka, pomocí které se chvostoskok umí vymrštit a skočit. Pohyb je to bleskurychlý, podívejte se na video: https://youtu.be/rXENGGgl3rM

A nakonecobrázek chvostoskoka zblízka (ten jsem si již musela vypůjčit) . Vidíte tu vidličko pod zadečkem?

zblízka                                             https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Isotoma_Habitus.jpg

 

Přírodovědné okénko  4/30.3.2020

Vracíme se zase ke kytičkám. Teď nám sice v lese trošku zapadaly sněhem, ale to vůbec nevadí. Přidám dalších pár druhů časně kvetoucích bylin, tentokrát se žlutým květem. Opět jsou fotografované v podrostu listnatého lesa, ale na vlhčím místě – cestou podél Lhotského potoka. Na prvním obrázku je mokrýš střídavolistý, běžná, ale nepříliš známá kytička. Žluté sluníčko připomíná drobný orsej jarní (neplést s blatouchem, ten je výrazně větší).

mokrýš střídavolistýorsej jarní

Na třetím obrázku je pryskyřník kosmatý. Slovo kosmatý pochází ze staročeštiny a znamená chlupatý, zarostlý. Vidíte ty husté chlupy na stonku?

pryskyřník kosmaty

Na dalších dvou obrázcích jsou sasanky. Sasanka hajní je běžný druh a kvete bíle, sasanka pryskyřníkovitá kvete žlutě (stejně jako většina pryskyřníků). Listy obou vypadají velmi podobně.

sasanka hajnísasanka pryskyřníkovitá

V prvním letošním přírodovědném okénku jsem vyhlásila soutěž v určování kytiček. Protože se ještě nikdo neodhodlal odpovídat, tak posouvám datum ukončení na 10.dubna 2020. Pokud budete sledovat přírodovědné okénko pravidelně, můžete v něm objevit nápovědy. Pro zobrazení zadání soutěže sjeďte stránkou až dolů. A nebojte se určovat :-).

 

Přírodovědné okénko  3/29.3.2020

Konečně něco o zvířátkách. Ale k těm nemám tolik fotek :-).svlečky plazi

Na fotce vidíte břišní část kožní svlečky dvou různých podřádů třídy plazů, a to hadů (vlevo) a ještěrů (vpravo).

Ještěři mají na břiše šupiny uspořádané podobně, jako na zbytku těla – ve více řadách. Hadi mají na břiše pouze jednu řadu podlouhlých příčně uložených šupin, které jim pomáhají při plazivém pohybu.

A proč vlastně plazi kůži svlékají? Kůže má ochranou funkci. U plazů silně rohovatí (ztvrdne) a ztrácí pružnost – nemůže se „natáhnout“, když plaz roste. Proto se plaz musí staré kůže nejprve zbavit, aby mohl poporůst. Četnost svlékání závisí na stáří plaza a dostupnosti potravy. Pod starou vrstvou se vytvoří vrstvička moku, dávající kůži kalný vzhled, dobře patrný zejména na oku hadů. Svlékání staré pokožky začíná obvykle na hlavě odíráním o různé předměty. U hadů a beznohých ještěrů svlečená vrstva pokožky (exuvie, svlečka) zůstává často vcelku, obrácená naruby nebo shrnutá v prstenec, ještěři svlékají kůži v cárech. Podívejte se na video svlékání hroznýše

A zase otázka pro vás: jak by vypadala svlečka slepýše křehkého? Byla podobné té vlevo, nebo té vpravo? Odpověď se zdůvodněním zasílejte do 3. 4. 2020 na e-mail eva.pozarova@skolarevnicov.cz

 

Přírodovědné okénko  2/28.3.2020               

Je tu druhé přírodovědné okénko a s ním i druhý kvíz. Borek si přivezl domů síťku zajímavého ovoce. Tak jsem vám ho vyfotila (to ovoce, ne Borka).

Plod má průměr 4 – 5 cm. Po rozkrojení vidíte žlutooranžovou dužninu se semínky. Dužnina výrazně voní a má příjemně osvěžující nakyslou chuť. Vyjídá se lžičkou a semínka mezi zuby pěkně křupou.

Co je to za ovoce?

plodrozkrojené plody

Správné odpovědi zasílejte do 31. 3. 2020 na e-mail eva.pozarova@skolarevnicov.cz . Vítěz bude vyhlášen 1. dubna. Povídání o ovoci bude následovat poté.

 

Přírodovědné okénko 1/27.3.2020

Vítejte v přírodovědném okénku. Protože se minimálně do poloviny května neuvidíme naživo, budu vám zde zveřejňovat aktuální fotografie z jarní přírody, přírodovědné perličky, odkazy na zajímavé stránky, zkusíme i nějaké kvízy.

I vy se můžete na podobě přírodovědného okénka podílet. Na e-mail: eva.pozarova@skolarevnicov.cz mi můžete posílat třeba tipy na témata, která by vás zajímala; odkazy na zajímavé přírodovědné stránky nebo vlastní fotografie z přírody, kterými se chcete pochlubit ostatním.

Začneme mým nejoblíbenějším tématem a to botanikou, naukou o rostlinách.  Pokud vyrazíte ven (samozřejmě s rouškou) do přírody, můžete už teď nalézt spoustu kvetoucích rostlin. Pojďme se podívat třeba do podrostu bukového lesa, stačí podél cesty. Hned jak skončí zima, začnou se objevovat byliny jarního aspektu. Využívají krátké období časného jara, aby vyrostly, vykvetly a vytvořily plody, dříve než se stromy pokryjí listím a zachytí většinu slunečního světla ve svých korunách.

jaterník podléškaBlankytně modré kvítky, které často porůstají větší plochy, patří jaterníku. Jaterník podléška nebo také jaterník trojlaločný, latinsky Hepatica nobilis je vytrvalá bylina z čeledi pryskyřníkovité. Kvete od března do dubna v listnatých lesích teplejších oblastí. Světle modré až fialové květy (vzácněji i růžové a bílé) vyrůstají v trsech na červenohnědých chlupatých stopkách z hnědočerného oddenku. Listy jsou dlouze řapíkaté, kožovité, matně zelené. Čepel listu je rozdělená do tří laloků, jednotlivé úkrojky jsou široce vejčité, na konci okrouhle zašpičatělé, připomínající laloky jater – od této podobnosti je odvozen český i latinský název (latinsky hepar  = játra). Růžice loňských zaschlých listů přetrvává často ještě za květu, později je nahrazena novými listy. Listy jsou zpočátku plstnaté, později olysávají. Květ je podepřen třemi vejčitými listenovitými útvary podobnými kalichu, plodem je kuželovitá nažka s krátkým zobánkem. Semena mají vyvinuty masité přívěsky, tzv. masíčka, jimiž se živí mravenci a přispívají tak k rozšiřování druhu (jaterník je myrmekochorní = šířený mravenci).

bílá forma květu

růžová forma květu

 

 

 

 

 

 

A na závěr malá soutěž. Na fotografii vidíte 17 různých kvetoucích rostlin, vyfotografovaných v PP Džbán 18. března 2016. Kolik se vám jich povede určit? Správné odpovědi zasílejte do 31. 3. 2020 na e-mail eva.pozarova@skolarevnicov.cz . Vítěz bude vyhlášen 1. dubna. Prodlouženo do 10. dubna 2020.

mozaika rostlin